Tak tohle město Blatná nepamatuje a jistě na to hned tak nezapomene! V rámci 2. ročníku „Rybářských slavností“ a především 10. výročí založení zdejšího cyklisticko- triatlonového sdružení SCV Blatná přijelo do města růží jedenáct velocipedistů na unikátních historických kolech z Milevska, Písku, Jistebnice a Českých Budějovic. Samozřejmostí bylo i dobové oblečení z éry první republiky a Rakousko- uherské monarchie. Velocipedisté předvedli stovkám diváků sérii spanilých jízd napříč náměstím, navíc každý, kdo měl zájem, si mohl jízdu na takovém „pradědečkovi“ cyklistiky vyzkoušet. Zájem o tuto nevšední podívanou byl obrovský, spouště fotoaparátů cvakaly jako o život.
„Tiskovým mluvčím“ spolku velocipedistů je Vojta Košičár z Písku. Oficiální název tohoto sdružení, které obnovilo činnost před pěti lety a k současnému datu čítá dvacet pět členů, zní „Klub velocipedistů Písek“. Spolek jako takový vznikl už v roce 1887- jeho zakládací listina coby historický dokument je uložen v muzeu. Protektorát a komunistická totalita tento občanský klub na dlouhá desetiletí umlčela a rozprášila.
„Jsme prostě takovým volným, zájmovým sdružením. Většinu roku jezdíme na velocipédech, nezahálíme ale ani v zimě- to lyžujeme pro změnu na starých ski,“ vysvětluje Vojta Košičár, „Dalo nám velkou fušku sehnat sbírku historických kol, takových modelů je s postupem času opravdu poskrovnu. Odkupovali jsme je od majitelů nebo sháněli přes příbuzenstvo. Já sám jsem svého „miláčka“ získal od kamaráda, který ho přivezl z venkovského stavení,“ prozrazuje vousatý nadšenec. Bicykly, které se dochovaly v takřka původním stavu, se podrobily renovaci. „Tímto bych chtěl moc poděkovat a vyjádřit obdiv kolegům z Jistebnice, pánům Rybaříkovi a Kotrbovi za to, že věnovali tolik času a píle sestavení vysokých kol pro naši skupinu,“ dodává Vojta Košičár.
Celou partu těchto prima lidiček spojuje kromě kamarádství a společného koníčka i zhruba stejný věkový průměr: „Velocipédy jsme nechali zrenovovat, ale na sebe jsme zapomněli. Jezdci by to taky potřebovali jako sůl,“ směje se Vlastimil Bakovský z historického týmu.
Klub velocipedistů z Písku se nyní soustřeďuje na jednu ušlechtilou myšlenku: „Chceme vytvořit muzeum historických kol. Již máme přislíbený prostor v Čížové u Písku. Rádi proto přijmeme jakýkoliv starý stroj,“ nechává se slyšet Vojta Košičár.
Velocipedisté jsou demokraté a tak do svého středu přijímají i zástupkyně něžného pohlaví. Do Blatné s nimi dorazily hned dvě. „V klubu jsem velmi krátce, zhruba tak dva roky,“ říká Eva Janů z Písku v rozkošném úboru, „Moc mně baví jezdit na kole- je to recese a úžasný relax! Jaké mám kolo? Originál Velamos Sobotín, předválečný typ. Tenhle bicykl visel u známého v kolně od roku 1939! Daroval nám ho gratis a můj manžel, který mi dělá servismana, ho dal do pořádku.“ Paní Eva sama sebe označuje za „letní typ“: „Když ono mi chybí oblečení na zimu,“ stýská si.
Před klubem velocipedistů se rýsují teď další společné akce- společná jízda s velkým velocipedistickým spolkem ve Zbraslavi, v září 124. výročí „Cyklistických oslav“ v Písku a „Poslední huštění“ v říjnu a v listopadu.
Pět členů velocipedického spolku bylo po skončení jejich akce odměněno poháry, diplomy a drobnými dárky. Ceny jim ve vinotéce „Kaplanka“, kde od čtrnácti hodin probíhala beseda s elitními představiteli československé cyklistiky 60. a 70. let, osobně předala největší hvězda odpoledne- někdejší vítěz „Závodu míru“ Jan Smolík z Brna.
Originální článek zde.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
